Hathajoga.eu

CO ZNÁT?

Kontinuální proces poznávání prostředí kolem nás probíhá od narození, kdy
se také identifikujeme s naším nižším „jástvím“. Ačkoli vědomí „já“ je automa-
tické, a tudíž nevyžaduje z naší strany jakékoli úsilí, člověk se musí naučit jistým
věcem: Musí se poučit o své vlastní osobě a strasti, která je člověku tak vlastní.
Některé věci se naučíme z nutnosti, jiné, které jsou nám po chuti, se naučíme
jen tak. Avšak všechny jsou podstatné.
V procesu vědomého učení je nám řečeno, abychom  se učili o věcech za hra-
nicemi tohoto světa. Ale před tím, než se pokusíme dozvědět o věcech mimo
náš všední obzor, musíme znát kontrolní a podpůrnou součást univerza, kterou
nazýváme Bohem, abychom s jeho pomocí mohli pokračovat ve studiu. 
Kdo je to Bůh a jak si ho naklonit? Často je nám říkáno, že pokud si chceme
naklonit Boha, musíme se spolčovat se svatými muži, naslouchat jim a násle-
dovat jejich pokyny, ale pak je nám říkáno, že potkat skutečně osvíceného muže
je více než pořádný kus velkého štěstí a náhody a i když se nám ho podaří najít,
cožpak nám tito světci nekladou na srdce: „Ty sám jsi Bůh. Přemýšlej o něm
o samotě, medituj na jeho božskou podstatu. Nezapojuj se do myšlení o někom
jiném.“
Kdysi jsem se na nějaký čas zabýval různými záležitostmi a provozoval čin-
nosti jako vědění a učení s myšlenkou, že jsem lidská bytost, narozený
s vědomím sebe sama jako individua. Pak jsem na sebe začal meditovat
s myšlenkou, že jsem Bůh, abych rozpoznal svou vlastní podstatu. Nyní vím,
že jsem ten, kdo ví všechno, co si pamatuje, vnímá a cítí. Tudíž, ignoruje vše,
co je pamatováno, vnímáno a pociťováno, medituji na původ toho, kdo ví.
Sedím na odstrčeném místě, kde mě nemůže nikdo vidět. Mé oči jsou napůl
zavřené. Všechno, co si pamatuji, vnímám, cítím nebo prožívám, vzniká uvnitř
mé bytosti. Moje meditace je mojí pochodní a co vidím, je její světlo. Všechno,
co vidím a pamatuji si, je světlem mé meditace.
Nyní necítím potřebu meditovat dál, neboť přirozenost meditace je spontán-
ní. V jejím procesu dává vzniku bezpočetných forem, jménům a kvalitám… A co
že mám s tím vším společného?
Nyní jsem přesvědčen mimo veškeré pochybnosti, že má meditace má zrod
v Bohu a svět věcí je jen jejím vlastním produktem. Cyklický proces zrodu, živo-
ta a smrti je samotným jádrem pozemského života. Jakkoli více se mohu snažit
dozvědět, stejný proces se musí vždy opakovat. Mé pátrání je u konce.

Dhjána jóga je nejvyšší činností života. Koncentrace je klíčová pro dosažení
zkušenosti. Transformace dhjána jógy do mama [sic] jógy je náročný proces.
Při dovršení tohoto procesu samotného je átman rozpoznán s jistotou. Dokud
není dhjána jóga plně transformovaná do džňána jógy, není tu sebepoznání.
Skořápkou dhjána jógy je pravé uvědomění, pak následuje dualita uvědomě-
ní a nakonec átman. Co se týče zkušenostního uvědomění, existuje tu jistá pře
mezi pravým uvědoměním jako „Já“ a „já“ jako „Já“. Avšak v hlubokém
samádhi člověk porozumí rozdílu mezi kontemplací a tím, co nazýváme
iluzí „jáství“. Toto ústí v dosažení blaženosti. Blaženost je pak transformová-
na ve svrchované božství a pocit „já“ se rozplyne v absolutnu. Porozumění
poznání, meditování na samotnou meditaci (kontemplaci), májá, Bůh,
absolutní stav a prvotní pravidelný puls jsou části, utvářející celek, kterým je
prožívání pravého „Já“. Onen uctívaný a kýžený stav je zde dosažen.
Před tímto, v procesu získávání siddhi spojeném s dhjána jógou, zkušenosti
spojené s uměním, láskou a vzpomínkami na minulé životy v různých oblas-
tech jako je Pátála, Swarga a Kailása téměř vyvěrají z člověka. V některých pří-
padech může jeden prožít jakousi příchuť různých siddhi a avatarů a pocity
spojené se setkáním s ostatními v nejrozmanitějších oblastech země. Není
ničím výjimečným, pokud zažijeme záblesky životů Brahmy ze Satye, Šivy
z Kailasu, nebo Višnua z Vaikunth. Ano, jsou tu vskutku různé fáze v pocitech
jogína, krásné a strašlivé, avšak tyto pocity spojené s dhjána jógou jsou nevy-
hnutelné a budou se nadále vyskytovat, dokud se dhjána jóga netransformuje
do džňána jógy. Mluvíme o přestupu ze samprajuaty (tichá mysl v meditaci) do
asamprajuaty (změněný stav vědomí, tichá a vědomá mysl), neboli stavu
samádhi. Do té doby tu není žádná seberealizace, avšak na druhou stranu,
pokud  jsme si vědomi podstaty oné fáze dhjána jógy, když probíhá, sebereali-
zace je automatická.
Všechny zkušenosti a vize vyvstávající z dhjána jógy jsou pomíjivé. V kontem-
placi můžeme nalézt nekonečné množství fází a podob a žádná z nich není
věčná. Cokoli se nám zdá ku pomoci, ohromné, nebo rozhodující, se v momen-
tě rozplyne, aby to bylo v zápětí nahrazeno něčím jiným. To, z čeho všechny tyto
podoby vznikají a mění se na zkušenosti, jako země, voda, oheň, vzduch, éter
a jejich různé specifikace, je samo nestabilní. Pokud se kontemplující duši
dostaví příchuť minulých životů, je dále transformována do prapůvodní máji,
do základní energie a dokonce si může osvojit i některé z charakteristik nejvyš-
šího „Já“ a to čistě pouze silou meditace, avšak všechno nakonec zmizí. Kála je
název pro závěrečnou likvidaci individuality. Právě při kále se člověk separuje
od nízkého „já“ a jako kompenzaci získává spirituální jistotu, která již nikdy
nezmizí. A tak nehynoucí, nerozpustitelný, věčný paramátman září ve své
dokonalosti  mimo dosah empirické zkušenosti.       
Šrí Nisargadatta Maharadž - Sebepoznání a Seberealizace
www.advaita.cz