Hathajoga.eu

ASPIRANT A DUCHOVNÍ MYŠLENÍ

Duchovní myšlení je to „nejvyšší“. Hledání „nejvyššího“ se mezi světci říká
„první polovina“. Správné pochopení  tohoto vede k vidině Boha a nakonec
uzraje v jistotu o pravé skutečnosti „Já“, která se nazývá „polovina druhá“.
Ten, který se vydává duchovní cestou, začíná s kontemplací a oddaností.
A právě tu, poprvé, setkává se s radostí z modlitby a uctívání. V tomto počáteč-
ním stádiu nabývá společnosti  spoluaspirantů. Čtení o životech a činech před-
chozích inkarnací Boha, rišiů, světců či mudrců, pějící oslavné písně jejich
jménům, navštěvování klášterů a usilovná meditace, vedou k obrazovému
a zvukovému prožívání spirituálního života. Jeho touhy jsou nyní do jisté míry
ukojeny . A tak, mysle že uzřel ve své vidině Boha, znásobuje svá úsilí v upama-
továvání si božího jména a jeho uctívání. V tomto stavu mysli zažívá bhakta
poměrně často letmé obrazy jeho uctívaných božstev, které pokládá za boží vidě-
ní a je spokojen. V tomto momentě si je jist, že vstoupil v kontakt se svátostí.
Tato svátost, která se nyní stává jeho učitelem, mu však objasní, že to, co
prožil, není pravé vidění, které je za hranicemi zmiňovaných zkušeností a dá
se prožít pouze při seberealizaci. V tomto momentě se aspirant dostává do
pozice toho, kdo rozjímá. Na začátku je sádhaka instruován o tajemstvích své
vlastní osoby a duše v něm jsoucí: o významu a původu prány, podstaty a pro-
buzení kundaliní a o původu sebe samého. 
Později přichází k uvědomění si původu pěti elementů, jejich schopností,
vyzařování, a jejich kladných a záporných faktorů. Mezitím jeho mysl prochá-
zí očistným stádiem a on získává vyrovnanost. Toto zažívá sádhaka skrze duši
dlící hluboko uvnitř svého nitra, jejíž význam začíná chápat, a tak je v něm
probuzen element božství. Takovéto uvědomění ho pak přetváří v čistou, věč-
nou a duchovní formu sadgurua a dostává se tím do pozice, v které je schopen
iniciovat ostatní a otevírat jim brány tajemství duše. Stádium sádhaky zde
končí.
Velký světec Tukárám pravil, že duchovní aspirant musí vložit nepolevující úsilí
v pronásledování spirituálního života. Každá myšlenka musí být zaměřena na
sebepoznání. Aspirant musí být pozorný a bdělý ve všech aspektech „Já“, které
mají co do činění s potěšením a bolestí, jež povstávají ze smyslových zkušeností.
Musíme znát princip, na kterém funguje vlastní “Já“, aby nás jeho činy neza-
vedly na scestí. Neměli bychom mrhat energií v marném úsilí, nýbrž ji využít
k poznání sebe samého a dosáhnout spojení s Bohem. Duchovní život je tak
veliký, tak hluboký a tak nesmírný, že jakákoli energie či úsilí před ním blednou
a ztrácejí se v nepodstatnosti, avšak toto úsilí se mu znovu a znovu snaží poro-
zumět.
Ti, kteří se mu snaží porozumět intelektem, se v něm ztratí. Vzácný je ten, kdo
soustředě se na zdroj kosmické energie užívá blaženosti kontemplace. Ale je tu
množství těch, kteří se považují za spirituálně vyzrálé a dokonalé bytosti. Ti pak
očekávají pozornost stáda a respekt a úctu z každého jimi vyřknutého slova.
www.advaita.cz
Šrí Nisargadatta Maharadž - Sebepoznání a Seberealizace